Hledání klidu

SDÍLET E-MAILEM
STÁHNOUT
VYTISKNOUT

Můj příběh začal před dvěma lety, kdy mně byla diagnostikována CLL. Jsem svobodná matka a v té době jsem chtěla znovu otěhotnět. 

V roce 2009 jsem se pokusila založit pro sebe a své dítě novou rodinu; měla jsem vztah s mužem, který hodně přispěl ke vzniku mého onemocnění. Po vyčerpávající žárlivosti, deprivaci a boji za novou rodinu mi lékaři diagnostikovali chronickou lymfocytární leukemii. A místo plánovaní nového začátku, začal můj velký boj o přežití. Mám pořád v paměti slova mého lékaře, že tento stav je sice nevyléčitelný, ale dá se ovlivnit životním stylem pacienta. Změnila jsem svůj život, naučila jsem se zvládat své emoce a začala jsem zdravě žít.

Na jaře roku 2011 jsem odjela z Bulharska, daleko od příbuzých a problémů. Nechtěla jsem, aby se moje rodina dívala na to, jak se "měním". Ale bylo to jen dočasné řešení. Vrátila jsem se v zimě 2012, kdy došlo k prvnímu těžkému relapsu a kdy jsem si poprvé uvědomila vážnost mého stavu. Během měsíce, kdy jsem byla v nemocnici, jsem potkávala lidi s daleko vážnějšími nemocemi, než byla ta moje, a uvědomila jsem si, jak je důležité dodávat těmto lidem odvahu a jak je důležité udržet si dobrou náladu. Slíbila jsem sama sobě, že pokud se mi udělá lépe, pojedu zase do zahraničí, což jsem taky dvakrát udělala.

Jedním ze způsobů jak přežít, je ponořit se do práce. Pak člověk zapomene. Trvalo to ale jenom do podzimu 2013. Od té doby jsem bohužel neustále v nemocnici, a to mi brání pracovat a cestovat, ale pořád nacházím způsoby, jak zůstat aktivní a pořád si dokážu najít sny, které si chci splnit. Roky mi ubíhají a já se neustále dohaduji s lékaři, jestli bych měla začít novou léčbu. Podnikla jsem krátké výlety po Bulharsku a Řecku a mám v plánu se rekvalifikovat na sociální pracovnici ve zdravotnických zařízeních. Stále pracuji v kampaních pro dárce krve a své síly směřuji na pomoc lidem s podobnými obtížemi. A hlavně nepřestávam snít!

CLL pro mě není nemoc, CLL je způsob života!

PHCZ/IMB/0717/0001a