Psychosociální terapie

SDÍLET E-MAILEM
STÁHNOUT
VYTISKNOUT

Léky jsou základní kamenem terapie u schizofrenie. Existují však i jiné formy léčby, zvláště pokud si pacient není vědom své nemoci a pokud léky vysadí, aniž by informoval lékaře nebo svou rodinu.

Recidivu onemocnění mohou v některých případech vyvolat i mimořádně stresující události, a to dokonce i u pacientů, kteří řádně dodržují svůj léčebný režim. Pak je namístě uplatnit současně s farmakoterapií i další opatření, díky kterým si pacient uvědomí přínosy uplatňované léčby a které mu pomohou vyrovnat se se stresovými situacemi a usnadní jeho fungování ve společnosti.

Zapamatujte si!

Psychosociální terapie je základem pro další proces uzdravování se a pro zlepšení kvality života rodiny pacienta v období po regresi akutních (psychotických, manických, depresivních) příznaků.

Mezi psychosociální postupy uplatňované v psychiatrické praxi patří:

  • různé formy psychologických intervencí: psychologická pomoc, podpůrná terapie, individuální a skupinová terapie, prováděné v souladu s různými konvencemi (kognitivně behaviorální, interpersonální, psychodynamickou), relaxace, systémová a rodinná terapie, komunitní intervence;
  • psychoedukace pacienta a jeho rodiny: sdělování poznatků o nemoci, jejích příznacích, způsobech léčby, postupech zvládání příznaků, dostupných léčebných, rehabilitačních a podpůrných zařízeních, právech pacienta, výhodách, na které má pacient nárok, a o možnostech chráněného zaměstnání;
  • nácvik dovedností: základní životní činnosti, komunikační a sociální dovednosti, schopnost vypořádat se s emocionálně vypjatými situacemi, řešení problémů;
  • procvičování kognitivních funkcí;
  • pracovní terapie: řemesla, vaření, výtvarné umění, kutilství, arteterapie, biblioterapie, terapie pohybem a tancem, muzikoterapie, psychokreslení;
  • socioterapie: terapeutická komunita, techniky pracující se symboly, různé skupinové aktivity, soutěže, výlety, společenské večery, setkání, rekreace, sportovní a kulturní a vzdělávací aktivity.
CEE_SCHIZO_treatment_03_B
Stock photo. Posed by model.

Psychoterapie

Psychoterapie při léčbě schizofrenie nebo jiných poruch je plánovaným léčebným procesem, při kterém je součástí terapeutické metody i psychologický dopad ve vztazích mezi jednotlivci nebo ve skupině s psychoterapeutem.

Psychoterapii zajišťuje odborník (psycholog, lékař) s odpovídajícím teoretickým vzděláním a praktickými znalostmi. Předpokladem úspěšné psychoterapie je vůle pacienta docílit změny a jeho aktivní spolupráce s terapeutem nebo terapeutickou skupinou. Existuje několik trendů a metod psychoterapeutického působení, které se volí na základě psychologické diagnózy:

  • kognitivně behaviorální psychoterapie,
  • psychodynamická psychoterapie,
  • psychoanalytická psychoterapie,
  • integrační psychoterapie,
  • interpersonální psychoterapie.

Psychoedukace

Existuje celá řada různých definicí psychoedukace. Většina z nich se točí kolem problematiky získávání poznatků o nemoci a jejich sdílení s jinými pacienty.

Zapamatujte si!

K psychoedukaci je nutné přistupovat jako k procesu, do kterého jsou zapojeni pacienti, jejich rodiny a terapeuti a při kterém dochází mezi těmito třemi subjekty k předávání informací o otázkách souvisejících s pacientem a jeho rodinnými poměry, za účelem zlepšení fungování pacientů a jejich rodin.

Psychoedukace je tedy proces, který se odehrává v rámci systému pacient-jeho rodina-terapeut, ale informace, které z tohoto jednotného systému vzejdou, mohou být postupovány i osobám, které jsou součástí systémů vzniklých ve vztahu k jiným pacientům.

Spojkou, jejímž prostřednictvím se tyto informace předávají, je zpravidla terapeut, který využívá znalosti daného onemocnění a jeho zvládání, které získal od jednoho pacienta a jeho příbuzných, v rámci terapie s jiným pacientem a jeho rodinou. Pacient a jeho rodina mohou rovněž tyto poznatky sdílet s ostatními pacienty a jejich rodinami. V takovém případě nabývá psychoedukace skupinového rozměru.

Je dobré vědět, že ...

Psychoedukace je průběžný a proměnlivý proces, jehož hlavním cílem není jen tlumit příznaky nemoci nebo připomínat pacientům, aby řádně užívali své léky. Jeho cílem je také umožnit pacientovi a jeho blízkým lepší psychosociální fungování navzdory jeho psychotickým příznakům.

Psychoedukace se u schizofrenie zaměřuje na základy a způsoby zvládání nemoci, na zdroje poznatků a možností, které jsou nezbytné pro boj se schizofrenií a pro proces zotavení. Psychoedukace rovněž umožňuje zvládat emocionální aspekty duševních onemocnění a jejich dopadů.

Mnoho vědců chápe psychoedukaci jako jakousi profylaktiku zabraňující recidivám nemoci a umožňující pacientům lépe dodržovat jejich léčebný režim. Lze ale říci, že psychoedukací založenou na těchto dvou faktorech nedojde k dosažení většiny cílů této formy psychosociální terapie, ani k naplnění všech očekávání pacientů a jejich rodin.

Navíc je „lhůta účinnosti“ této formy psychoedukace poněkud krátká a zájem pacientů a jejich příbuzných vzbudí pouze při jejím prvním nasazení. Při následném pokusu o její nasazení čistě za účelem prevence recidivy onemocnění a/nebo zlepšení užívání léků přestává být psychoedukace „efektivní“ - pacient a jeho příbuzní si skutečnost, že i po jejím absolvování došlo k recidivě, vykládají tak, že podaná „doporučení“ alespoň v jejich vlastním případě nezafungovala.

Je dobré vědět, že ...

Primární cíl psychoedukace se soustředí na plnění životních cílů, které jsou pro pacienta významné, a na zlepšení jeho života, mimo jiné efektivnějším zvládáním stresu na straně všech členů rodiny, zdokonalením komunikace a zlepšením schopnosti řešit problémy.

Psychoedukace nevede pouze k rozšíření poznatků pacientů a jejich rodin o onemocnění a jeho léčbě, ale také umožňuje tlumit negativní příznaky schizofrenie, zlepšit fungování pacientů v mezilidských vztazích, snížit riziko recidivy a i když těchto přínosů ještě nebylo dosaženo, umožňuje i zkrácení psychiatrické péče v podmínkách hospitalizace.

Zobrazit více