Pravidla léčby duševních poruch

SDÍLET E-MAILEM
STÁHNOUT
VYTISKNOUT

Mezi základní pravidla, která je nutno dodržovat při léčbě duševních poruch, patří:

  • včasná identifikace příznaků a stanovení postupu k zamezení progrese poruchy,
  • provedení opatření snižující riziko opakování epizod onemocnění,
  • individuální výběr léčebných metod a mnohostranný přístup,
  • poučení pacienta a jeho rodiny a jejich aktivní účast na léčbě,
  • podpora procesu uzdravování se a podílení se na rodinném a společenském životě,
  • upřednostnění domácího prostředí před nemocničním při realizaci léčby. 

Včasná diagnóza a léčba duševních poruch

Včasná identifikace signálů, které indikují zhoršení duševní rovnováhy a následné okamžité vyhledání lékaře nebo psychologa. Signály, na které by měl být brán zřetel a které by měly být konzultovány s lékařem nebo psychologem, jsou velmi různorodé a mohou se projevovat izolovaně i současně. 

Zaměřit bychom se měli na tyto příznaky:

  • stavy napětí,
  • stavy úzkosti, strachu,
  • únava,
  • pocit sklíčenosti,
  • pocit životní nespokojenosti,
  • nadměrná podrážděnost, zuřivost
  • ztráta nebo změna zájmu,
  • problémy s komunikací s jinými lidmi,
  • bizarní a/nebo nesrozumitelné výroky a chování
  • pocit beznaděje,
  • strach nebo nedefinované nebezpečí,
  • ztráta pocitu bezpečí,
  • ztráta důvěry,
  • zvýšená tendence k asociování skutečností nebo událostí, a to i ze vzdálené minulosti,
  • poruchy spánku (problémy s usínáním, mělký, přerušovaný spánek, noční můry, probouzení se brzy po ránu, snížená nebo zvýšená potřeba spánku), 
  • změny v chuti k jídlu,
  • změny nálady/pohody,
  • zvýšení nebo snížení aktivity,
  • těžké nebo snadné, urychlené rozhodování,
  • podivné sluchové, vizuální, hmatové pocity: hukot, praskání, záblesky, hlasy neexistujících osob, proudy, vlny, změněné vnímání vůní a chutí.

Je dobré vědět, že ...

Tyto příznaky mohou být důsledkem vyčerpání, stresu, somatických onemocnění nebo duševních poruch.

Někdy tyto příznaky ustoupí, pokud si člověk odpočine, změní svůj jídelníček, životní styl, vyjasní si určitá nedorozumění se svými blízkými příbuznými/přáteli, vyřeší konflikt nebo si řekne o vstřícnost a emocionální podporu. V některých případech může být nezbytná další podpora odborníka, včetně psychologického nebo psychoterapeutického poradenství nebo neurologické, endokrinní nebo psychiatrické léčby s hospitalizací.

V raných stadiích onemocnění může být léčba poskytována ambulantně, a to buď zcela bez přerušení každodenních činností pacienta, nebo v průběhu jeho pracovní neschopnosti.

Zapamatujte si!

Včasná diagnóza a léčba počátečních duševních poruch může zabránit jejich dalšímu rozvoji a zhoršování, které by si již vyžádalo hospitalizaci v psychiatrické léčebně. Všechny duševní poruchy a nemoci mohou být diagnostikovány a léčeny bez hospitalizace, ať už v poradně nebo v denním stacionáři, za předpokladu, že nedojde k nepřiměřenému zhoršení jejich příznaků a že se nebudou projevovat chováním, které by mohlo být nebezpečné pro samotného pacienta nebo jiné osoby. 

Totéž platí pro opakující se epizody duševní nemoci. Po absolvování psychiatrické léčby s hospitalizací by měly být v rámci ambulantní péče co nejdříve diagnostikovány případné recidivy, aby se zabránilo nutnosti další hospitalizace.

Prevence recidivy

U některých duševních onemocnění může nastat recidiva onemocnění i po úspěšném završení léčby; léčená nemoc se může vrátit po několika měsících nebo i letech naprostého zdraví.

Bylo zjištěno, že k tomu dochází u některých chorob náležejících do okruhu schizofrenních onemocnění, u některých typů deprese (recidivující deprese) a bipolárních (maniodepresivních) onemocnění.

Zapamatujte si!

Užívání správných psychotropních léčiv má klíčovou roli při prevenci recidiv onemocnění, stejně tak jako vhodné formy psychoterapie a osvětových činností s psychoedukací, tj. získáváním poznatků o nemoci, jejích příznacích, rizikových faktorech, prodromech recidivy a způsobech jejich zvládání.

Podmínky prostředí, ve kterém se pacient pohybuje, jsou rovněž významné:

  • atmosféra přívětivosti, dobré vůle a vstřícnosti v rodině a v kruhu přátel a spolupracovníků,
  • plánování každodenního života,
  • možnost výkonu povolání nebo jiné denní činnosti,
  • správné využití volného času,
  • možnost oddávat se různým volnočasovým, kulturním a zábavním činnostem.

Při prevenci recidivy onemocnění je také důležitá vědomá účast pacienta ve spolupráci s lékařem nebo psychologem. Často se stává, že se pacient, který je v remisi onemocnění, cítí být zcela zdráv a myšlenky na svou nemoc si vůbec nepřipouští; pro takového pacienta je potom obtížné přijmout návrh na nasazení léků nebo účast v psychoterapii, protože chce, aby se s ním jednalo jako s normální, zdravou osobou.

Přitom pokud je takové osobě navržena profylaktická léčba, zaměřená na prevenci recidiv onemocnění, vůbec to neznamená, že je na ni nadále nahlíženo jako na pacienta. Cílem léčby po prožité psychotické nebo depresivní epizodě je poskytnout postižené osobě jako jedinci, který je náchylný k recidivě daného onemocnění, prostředky, které této recidivě zabrání, a potřebné znalosti o tom, jak s těmito prostředky naložit.

Zapamatujte si!

Léčba, která působí proti recidivě onemocnění, se nesmí stát překážkou. Naopak, musí být podporou v běžném životě. Vyžaduje to však aktivní zapojení a spolupráci pacienta. 

Individuální výběr léčebných metod a mnohostranný přístup

Výběr léčebných metod závisí na stanovené diagnóze. Pokud je duševní porucha projevem nebo následkem somatického onemocnění, např. nádoru mozku, infekce centrálního nervové soustavy, hypertenze, anémie, hormonální poruchy (zvýšená nebo snížená funkce nadledvin, příštítných tělísek nebo podvěsku mozkového), je součástí její léčby i léčba výchozího somatického onemocnění (chirurgický zákrok, podávání antibiotik, hormonálních látek, přípravků regulujících krevní tlak, přípravků na léčbu anémie), případně s podporou psychotropních léčiv.

Při léčbě duševních poruch a onemocnění, které nejsou spojeny se somatickými onemocněními, se oproti tomu uplatňují biologické a psychosociální postupy.

Biologické postupy:

  • farmakoterapie,
  • elektrokonvulzivní léčba,
  • fototerapie.

Psychosociální postupy:

  • psychoterapie,
  • socioterapie,
  • vzdělávání,
  • pracovní terapie.

Výše uvedené metody se navzájem nevylučují; naopak, vzájemně se doplňují. V případě jejich kombinace by tyto metody měly být přizpůsobeny typu poruchy, stádiu onemocnění a psychickým, rodinným a sociálním poměrům pacienta a jeho možnostem ošetřovatelské péče. V terapeutickém týmu je tedy nutná účast různých odborníků, včetně lékaře, psychologa, sociálního pracovníka, psychoterapeuta, pracovního terapeuta, zdravotní sestry a komunitního pracovníka (terapeuta)

Zapamatujte si!

Do vypracování a hodnocení léčebného plánu by měl být rovněž zapojen mezioborový tým s účastí pacienta a pokud možno i jeho rodiny.

Psychoedukace a aktivní účast pacienta a jeho rodiny v léčbě

Realizace dlouhodobého léčebného plánu vyžaduje vědomou účast a aktivní zapojení pacienta a jeho rodiny, a to zejména při chronických onemocněních, která narušují fungování pacienta a při onemocněních, u kterých se vyskytují recidivy.

Je dobré vědět, že ...

Psychoedukace, která je chápána především jako proces získávání poznatků o nemoci a její léčbě, a to jak ze strany pacienta, tak jeho rodiny, hraje proto zásadní roli v psychiatrické léčbě. 

Navíc je součástí psychoedukace i osvojování si dovedností využívat zkušeností z minulých onemocnění. Tato schopnost působí kladně v úsilí pacienta o zachování si kontroly nad průběhem jeho onemocnění a umožňuje lepší zvládání každodenního života, a to navzdory všem nepříjemnostem, které daný zdravotní stav obnáší.

Schopnost sdílet s ostatními své poznatky a zkušenosti získané v průběhu onemocnění (své vlastní nebo poznatky a zkušenosti členů rodiny), stejně jako svou sílu a víru v uzdravení, sehrává významnou úlohu v psychoedukaci.

Víte, že...

Je dobré, když je psychoedukace, kterou provádí odborník/specialista, uskutečňována ve skupině, ve které pacienti (nebo příslušníci jejich rodin) sdílejí své zkušenosti s duševními chorobami, poskytují si vzájemně podporu a dodávají si sílu.

Podpora procesu uzdravování a účast v rodinném a společenském životě

Patogeneze se definuje jako proces vývoje onemocnění spolu s mechanismy, které utvářejí jejich příznaky. Během posledních desetiletí je stále větší pozornost věnována procesu uzdravování, u kterého má velký význam posilování potenciálu zdraví a obohacování jeho zdrojů.

Víte, že...

Proces posilování potenciálu zdraví a obohacování zdrojů zdraví se nazývá salutogeneze. Podle zastánců salutogeneze je budování zdrojů zdraví stejně důležité jako eliminace příznaků nemoci.

CEE_SCHIZO_disease_01_F
Stock photo. Posed by model.

Totéž platí v případě infekčních onemocnění – antibiotikum podávané dítěti má zabít bakterie, ale stejného výsledku lze dosáhnout i posilováním těla a jeho imunitního systému tak, aby se s infekcí tělo dokázalo vypořádat samo. V případě duševních chorob sehrává roli těchto „faktorů posilujících duševní zdraví“:

  • budování dobrých vztahů s druhými,
  • správné využití volného času,
  • různé formy zapojení se do společenského života (profesní činnost, hobby, zábava, zapojení se do kulturního a náboženského života),
  • Jinými slovy: budování zdravého života bez ohledu na nemoc nebo nemoci navzdory.

Zapamatujte si!

Základem takto pojatého procesu uzdravování se je podpora ze strany blízkých příbuzných a asistence odborníků, společně se schopností přijmout nemoc jako fakt, znovunabytím ztraceného sebevědomí a schopnosti fungovat a naděje a nalezení smyslu života.  Je velmi důležité rozvíjet v sobě schopnost stanovovat si realistické a uspokojující životní cíle a dosahovat uspokojení při jejich plnění.

Léčba v domácím prostředí namísto nemocnice.

Takto pojatý proces uzdravování se po epizodě vyvolané duševní poruchou si vyžádá splnění několika podmínek:

  • spolupráce pacienta, jeho rodiny a mezioborového léčebného týmu,
  • doprovod pacienta v jeho životě,
  • spolupráce se subjekty mimo oblast čistě zdravotní péče, které poskytují podporu pacientům (sociální péče, místní samosprávy, nevládní organizace, podnikatelé na trhu práce).

Je dobré vědět, že ...

Tyto podmínky lze splnit jen v přirozeném prostředí pacienta. Při psychiatrické léčbě jsou proto upřednostňovány různé formy léčby v přirozeném prostředí pacienta s tendencí omezit hospitalizaci na nezbytné minimum.

Zobrazit více