Často kladené otázky

SDÍLET E-MAILEM
STÁHNOUT
VYTISKNOUT
  • Jsou schizofrenie a psychóza jedno a totéž?

    Psychóza je stav, při kterém psychotický člověk zažívá svět zvláštním, abnormálním způsobem, který neodráží realitu. Schizofrenie, nebo spíše skupina schizofrenních psychóz, je termín popisující mnoho různých psychóz vyznačujících se různým zastoupením a průběhem.

    Pojem „schizofrenie" není po stránce diagnózy a léčby jednoznačný a pojí se s ním celá řada chybných generalizací a mýtů. Skupina schizofrenních psychóz spolu s dalšími psychózami, jako je schizoafektivní a paranoidní porucha, patří do velké skupiny duševních poruch nazývaných psychózy. Způsoby léčby všech psychóz jsou podobné a upřesnění, zda se jedná o psychózu schizofrenní, paranoidní nebo schizoafektivní, neurčuje její další průběh ani prognózu.

    Další informace

  • Kdy psychóza obvykle propukne?

    První epizoda se zpravidla objeví v období mezi 18. a 25. rokem života, tedy v širším pojetí mezi dospíváním a věkem 40 let. U žen se první epizoda obvykle objeví o něco později než u mužů, což je spojeno s neuroprotektivním (mozek chránícím) působením ženského hormonu estrogenu. První příznaky nemoci, která je následně diagnostikována jako schizofrenie, se často objeví několik měsíců nebo dokonce i let před jejími prvními akutními příznaky.

    Tyto příznaky se velmi liší - může se jednat o příznaky jiných duševních poruch, jako je neuróza a deprese. V této fázi pacient obvykle popírá, že je nemocný a může se z tohoto důvodu k léčbě stavět odmítavě. Čím dříve léčba začne, tím je efektivnější. Zlepšení se dostaví už během léčby první epizody schizofrenie, ale může to trvat až několik měsíců. Proto může být pro psychiatra obtížné odpovědět na otázku pacienta nebo jeho rodiny: „Jak dlouho léčba potrvá, než se dostaví zlepšení?“.

    Další informace

  • Je psychóza dědičná?

    V jistém smyslu ano, ale měli bychom si ujasnit, co v tomto případě znamená výraz „v jistém smyslu“. Protože i pokud nikdo ve vaší rodině nikdy schizofrenií netrpěl, je pravděpodobnost, že jí onemocníte, 1:100. Pokud příznaky schizofrenie trpí váš sourozenec nebo jeden z rodičů, je riziko vašeho onemocnění stále nevýznamné, konkrétně 1:10. Navíc pokud někdo v rodině trpěl schizofrenií, a vám už bylo 30, je riziko, že onemocníte minimální. Pokud psychózou trpí váš otec, matka, bratr nebo sestra, je riziko, že se to přihodí vašemu dítěti stále nízké, konkrétně 1:30.

    Pokud trpíte psychózou, nikdo se vás nebude snažit přesvědčit, abyste se vzdali představy mít děti. Pravděpodobnost, že stejně onemocní i vaše dítě je 1:10. Je důležité mít na paměti, že genetické faktory se netýkají jen jednoho genu nebo několika genů. Vědci se snaží tyto faktory popsat, ale i když se jim to podaří, existují zde i negenetické faktory, které jsou důležité pro vznik příznaků schizofrenie u konkrétního jedince, protože i kdyby psychózou trpěli oba rodiče, pravděpodobnost, že totéž postihne jejich dítě, není 100%; je dokonce nižší než 50%, konkrétně asi 40%.

    Další informace

  • Jaké další faktory, kromě těch genetických, způsobují psychózu?

    S jistotou lze konstatovat, že schizofrenii nebo psychózu nezpůsobuje nevhodná výchova, traumata (fyzická nebo psychická), ani „slabý charakter“. Schizofrenie rozhodně není trestem za hříchy nebo poklesky - vlastní nebo rodinné. Pro zhoršování (recidivu) nemoci u pacientů se schizofrenií jsou určující faktory související se stresem nebo zvýšenou náchylností k stresu. Větší náchylnost k stresu se objevuje i u osob s jinými duševními poruchami, jako jsou deprese nebo neurózy. Příčiny schizofrenie je zpravidla nutné hledat v biologické citlivosti (v případě tohoto onemocnění dochází v průběhu vývoje centrální nervové soustavy k chybě, která způsobí, že je dotyčná osoba citlivější na faktory schizofrenie než jiné osoby; poruchy mozku mohou být vrozené nebo mohou být důsledkem Infekce během těhotenství, potíží při porodu, meningitidy nebo zranění) a v psychosociálním zázemí (u individuálně predisponovaných osob může schizofrenie vzniknout jako reakce na emocionální problémy nastalé na pozadí významných životních milníků, jako je rozvod, smrt blízké osoby nebo rozchod s milovanou osobou).

    Další informace

  • Co dělat, když pacient odmítá brát léky?

    Často se stává, že se pacient, který zažívá remisi akutních příznaků, cítí být zcela zdráv a myšlenky na svou nemoc si nepřipouští; pro takového pacienta je obtížné přijmout návrh na nasazení léků nebo účast v psychoterapii, protože chce být považován za normální, zdravou osobu. Přitom pokud je takové osobě navržena profylaktická léčba, zaměřená na prevenci recidiv onemocnění, vůbec to neznamená, že je na ni nadále nahlíženo jako na pacienta. Cílem léčby po prožité psychotické nebo depresivní epizodě je vybavit postiženou osobu prostředkem, kterým lze této recidivě zabránit, a potřebné znalosti k tomu, aby s tímto prostředkem uměla zacházet. Navázání řádného dialogu mezi pacientem, pečovatelem a terapeutem zvyšuje šanci na úspěšnou spolupráci v průběhu léčby. Pokud pacient nedodržuje svůj léčebný režim, je nutno se obrátit na ošetřujícího lékaře a vypracovat s ním plán opatření.

    Rodina pacienta a osoby, které se o něj starají, se zpravidla cítí být povinovány kontrolovat to, jak pacient dodržuje stanovený režim. V této souvislosti může dojít k situaci, kdy se veškerá nebo podstatná část jejich pozornosti a komunikace s pacientem omezí na to, zda pacient užívá své léky v souladu s doporučeními. V takovém případě se může stát, že pacient začne na své příbuzné pohlížet jako na jakousi „lékovou policii“, což může narušit vzájemné vztahy v rodině a zvýšit riziko přerušení léčby a recidivy nemoci. Řešením, které se zde nabízí, je přechod na injekční léky s prodlouženým uvolňováním, které pravděpodobně zabrání problémům s nedodržováním léčebného režimu a díky kterým se členové rodiny i sám pacient vyhnout otravné otázce „Už sis vzal léky?“.

    Další informace

  • Je při schizofrenii nutná hospitalizace?

    Větší část léčby probíhá mimo nemocnici, kdy pacient obvykle pobývá doma s rodinou. Někdy je však nutná hospitalizace. Hospitalizace osob se schizofrenií na psychiatrii je vhodná po nastalé epizodě akutního onemocnění, kdy:

    • Pacient není schopen ovládat své chování do té míry, že existuje oprávněná obava, že by mohl ohrozit svou vlastní bezpečnost nebo bezpečnost ostatních (vážné ohrožení lidského zdraví a života);
    • Pacient popírá, že se jeho stav zhoršil, odmítá užívat léky a lze se důvodně domnívat, že jeho současný stav se bude dále zhoršovat; 
    • kvůli zhoršení svého stavu se pacient přestal starat o své základní potřeby, tj. přespává venku, nejí ani nepije;

    Pacient se schizofrenií zároveň trpí vážnou fyzickou nemocí, nebo se vyskytnou takové vedlejší účinky léků, se kterými si pacient neporadí bez pobytu v nemocnici.

    Zároveň platí, že během první epizody se obvykle doporučuje hospitalizace pacienta, která umožní přesné stanovení diagnózy onemocnění a naplánování další léčby, a to i pokud nejsou naplněna výše uvedená kritéria pro hospitalizaci. Pokud však hospitalizace není nutná, ale výsledky ambulantní léčby nejsou uspokojivé, může být pacientovi se schizofrenií nabídnuto několik průběžných forem terapie, včetně denního stacionáře, domácí péče, přijetí do domova duševního zdraví nebo léčby v domácím prostředí.

    Další informace

  • Jak pomoci osobě s recidivou psychózy?

    Nemocnému pomůžete tím, že:

    • společně s ním najdete psychiatra - psychiatři jsou lékaři „prvního kontaktu“, takže není nutné žádné doporučení; veškeré služby související s léčbou psychózy ve zdravotnických zařízeních (nemocnice, psychiatrická oddělení, střediska duševního zdraví), která mají uzavřeny smlouvy se zdravotní pojišťovnou, jsou poskytovány zdarma; téměř všechna antipsychotika jsou vydávána zdarma; 
    • jej povzbudíte v okamžiku nervového zhroucení, ke kterému dojde v důsledku zhoršení schizofrenie, nebo když si pacient během první epizody schizofrenie nebude uvědomovat, že by se měl léčit;
    • si o schizofrenii zjistíte co nejvíce informací a budete se účastnit psychoedukačních sezení; 
    • pacienta budete vybízet k tomu, aby užíval své léky nebo aby se poradil s lékařem v případě pochybností souvisejících s léčbou; 
    • když u pacienta zpozorujete varovné signály recidivy, nebudete je ignorovat; 
    • budete vnímaví k varovným signálům sebevraždy - většina pacientů hovoří o svých sebevražedných myšlenkách, neignorujte je; zároveň mějte na paměti, že sebevraždu může spáchat až jeden z deseti pacientů se schizofrenií; sebevražedné tendence jsou důsledkem recidivy schizofrenie a po potlačení příznaků schizofrenie mizí; připomeňte pacientovi se schizofrenií, že sebevražda znamená ztrátu pro všechny a není řešením ani jejich vlastních, ani Vašich problémů; v případě silných sebevražedných tendencí je nutno zavolat sanitku (zavolat na číslo 999), nikoli psychiatra, který se o nemocného dlouhodobě stará;
    • se domluvíte s nemocným na způsobech zvládání krizí – a to jak těch, které souvisejí se schizofrenií, tak těch, které s ní nesouvisejí; 
    • nebudete očekávat příliš rychlou změnu k lepšímu, ale ani nebudete přistupovat ke schizofrenii jako k nevyléčitelné chorobě; neizolujte nemocnou osobu a zároveň to nepřehánějte s péčí; během remise většina pacientů funguje jako normální, aktivní lidé v různých životních rolích (člen rodiny, přítel, zaměstnanec, žák, student); 
    • budete-li moci, budete chodit na schůzky svépomocných skupin osob se schizofrenií a jejich rodin. Dozvíte se na nich, jak se ostatní vyrovnávají s Vašimi současnými problémy.

    Další informace

  • Jak dlouho je nutné užívat léky při schizofrenii?

    Antipsychotika jsou základním pilířem farmakologické léčby schizofrenie. Je velmi důležité pokračovat v léčbě i během remise, v období, kdy se pacienti obvykle cítí dobře a oni sami i jejich rodiny mohou myslet, že farmakologická léčba již není nutná. Pokud pacient užívá tyto léky po dostatečně dlouhou dobu, je chráněn vůči riziku recidivy schizofrenie.

    Léčba by tedy nikdy neměla být přerušena bez předchozí konzultace s lékařem, který ji předepsal. Pravidelná a dlouhodobá léčba antipsychotiky je nejúčinnějším způsobem předcházení recidivy. Délka fáze remise u schizofrenie závisí na počtu předchozích epizod, na reakci na léčbu, na podpoře, které se pacientovi dostává, na odolnosti vůči stresu a na mnoha dalších faktorech. Pokud remise trvá dostatečně dlouho a není doprovázena žádnými stresovými okolnostmi nebo dalšími nemocemi, je možné se s předepisujícím lékařem domluvit na případné úpravě nebo dočasném přerušení léčby antipsychotiky.

    Případné přínosy tohoto kroku je však nutné uvážit s ohledem na riziko recidivy. Očekává se, že účinky antipsychotických léků se začnou projevovat po 4 až 6 týdnech léčby. Pokud v příznacích po uplynutí této doby nenastane žádné viditelné zlepšení, ošetřující lékař obvykle volí přechod na jiné léky. U některých léků se může žádoucí výsledek dostavit i později - po 2 až 3 měsících léčby. Léčba by proto neměla být nikdy ukončena bez souhlasu ošetřujícího lékaře. Pokud není reakce na dosavadní léčbu uspokojivá, je nutné se poradit s lékařem.

    Další informace

  • Lze při schizofrenii pokračovat ve studiu a/nebo v zaměstnání?

    Během posledního půlstoletí se výrazně změnily cíle léčby. Před 50 lety bylo hlavním cílem utlumit pacienty, před třiceti lety bylo cílem omezit bludy a halucinace V současné době jsou tyto cíle zcela odlišné a vztahují se k takzvané funkční remisi, což je situace, kdy se osoba, která trpí schizofrenií, vrací zpět do rodiny, do školy nebo do práce, mezi přátele a ke svým koníčkům ve stavu, který umožní její normální fungování.

    Umožnila to nová antipsychotika a nové strategie komunitní a psychosociální terapie. Dokládají to i kritéria trvalé remise nebo zotavení při schizofrenii, která byla před několika lety zveřejněna odborníky. Remise se u schizofrenie vymezuje jako stav, kdy jsou u pacienta splněna všechna následující kritéria:

    • Ústup všech negativních a pozitivních příznaků podle stručné psychiatrické hodnotící stupnice (BPRS) (v průběhu posledních 2 let).
    • Pacient v horizontu posledních 2 let pracoval alespoň na poloviční úvazek nebo docházel do školy alespoň v částečném režimu školní docházky nebo se vzdělával v rámci mimoškolního studia. 
    • V případě osob v důchodovém věku – aktivní účast na životě rodiny, rekreaci a dobrovolnické činnosti. 
    • Schopnost samostatného, nezávislého každodenního fungování; schopnost nezávisle iniciovat činnost.
    • Alespoň jednou týdně účast na schůzce s lidmi za účelem zachování společenských vazeb s osobami mimo rodinu.

    Další informace

  • Mohou schizofrenici uzavírat manželství a mít děti?

    Rodina a pobyt v kruhu této rodiny je jedním ze základních požadavků na fungování jedince. Neexistuje žádný legitimní důvod domnívat se, že lidé, kteří trpí schizofrenií, nejsou schopni fungovat v manželství nebo v partnerských vztazích, nebo že nemohou mít a vychovávat děti (rizika dědičnosti jsou popsána v článku Co způsobuje schizofrenii?, v kategorii Co je to schizofrenie a Jak se diagnostikuje v záložce Schizofrenie). Současné možnosti léčby, včetně strategií ústavní a komunitní léčby, usnadňují proces navazování a udržování intimních vztahů.

    Další informace

  • Co když to lidé zjistí?

    Lidé už o tom pravděpodobně vědí. Pocit zahanbení vyvolaný diagnózou schizofrenie je u pacientů stejně běžný, jako je nerozumný. Lze to vnímat jako dědictví bývalého přístupu k léčbě schizofrenie, který zdůrazňoval hospitalizaci. Ještě před sto lety skončila většina pacientů se schizofrenií trvalou hospitalizací. I dnes čelí řada z nich společenskému stigmatu. Lidé se stydí nebo se dokonce děsí toho, že by se měli někomu svěřit s tím, že jejich syn nebo dcera trpí schizofrenií. V dnešní době si členové rodin schizofreniků především díky psychoedukaci stěžují hlavně na transparentnost nemoci svého dítěte; také si uvědomují, že bude trvat dlouhou dobu, než bude dosaženo remise, ale jsou pyšní na každé malé vítězství nad onemocněním.

    Další informace

Zobrazit více