Nepřímé formy psychiatrické péče

SDÍLET E-MAILEM
STÁHNOUT
VYTISKNOUT

Komunitní terapie - tým pro komunitní terapii

Podpora procesu uzdravování po epizodě schizofrenie vyžaduje:

  • spolupráci pacienta, jeho rodiny a mezioborového terapeutického týmu,
  • doprovázení pacienta na jeho cestě životem,
  • spolupráci s institucemi mimo systém zdravotnictví, které poskytují podporu pacientům (sociální péče, místní samospráva, nevládní organizace).

Zapamatujte si!

To vše je možné pouze v pacientově přirozeném prostředí, proto jsou v psychiatrické terapii upřednostňovány různé formy komunitní terapie s tendencí omezit hospitalizaci na nezbytné minimum.

CEE_SCHIZO_support_04_F
Stock photo. Posed by model.

Terapie v prostředí pacienta je prováděna týmem komunitní terapie. Součástí tohoto týmu jsou psychiatři, kliničtí psychologové, psychoterapeuti, komunitní terapeuti a sestry. Příjemci této péče jsou pacienti s duševními poruchami a chorobami, kteří vykazují funkční problémy mimo nemocnici a kterým hrozí opětovná hospitalizace. Pravidla činností týmu:

  • mezioborový přístup,
  • kombinace lékařského a psychosociálního působení,
  • proměnlivost rolí,
  • společné sestavení individuálního léčebného programu pro daného pacienta,
  • pravidelný kontakt s pacientem (v průměru jednou nebo dvakrát týdně),
  • poskytování služeb u pacienta doma (to platí pro nejméně polovinu všech poskytovaných služeb).

Každý pacient má svého terapeuta, s nímž tvoří svůj individuální léčebný program.

Je dobré vědět, že ...

Důraz je kladen na účast pacienta na volbě léčebných cílů a při navrhování léčebného plánu, na stanovování cílů v osobním životě ze strany pacienta, zvyšování jeho kontroly nad vlastním životem a přebírání stále většího dílu odpovědnosti za vlastní osud.

Pokud je to nutné a možné, je péče rozšířena i na blízké, rodinné prostředí pacienta. Mezi služby týmu komunitní terapie patří:

  • návštěvy u pacienta doma (v jeho prostředí),
  • poradenství v ordinaci týmu (lékařské poradenství: diagnostické, léčebné a následné psychologické poradenství: diagnostické a standardní),
  • sezení: psychoterapie, rodinná terapie a podpůrná sezení.

Poskytovány jsou i nestandardní služby mediace a asistence při vymáhání řádných práv a sociálních a zdravotních dávek, psychoedukace, schůzky s odborníky na výživu, klubová setkání, výlety a speciální akce. Mezi nejběžnější pracovní postupy tohoto týmu patří:

  • diagnostika: psychiatrická, všeobecně lékařská, psychologická, s odkazem na konzultace a odborná vyšetření/testy;
  • farmakoterapie;
  • sledování duševního a tělesného stavu;
  • psychoterapie: kognitivně behaviorální, psychodynamická, systémová;
  • nácvik základních životní dovedností, sociálních dovedností, zvládání nemoci, kognitivních funkcí;
  • psychoedukace pacienta a jeho rodiny, poradenství, krizové intervence, zprostředkovací činnost, psychologická podpora a pomoc: skupinová a individuální;
  • klubové aktivity, výlety,
  • pomoc s hledáním práce;
  • spolupráce s jinými subjekty: středisky zdravotní péče, sociálními subjekty, nevládními organizacemi, místní samosprávou, subjekty poskytujícími služby v oblasti přípravy na návrat do zaměstnání.

Jak probíhá „přijetí“ do týmu a odchod z něj?

Víte, že ...

Pacient může na komunitní terapii dorazit sám, nebo může schůzku iniciovat jeho rodina. Není nutné doporučení.

Pacienti jsou však často doporučováni psychiatry, z oddělení nepřetržité péče a denních stacionářů a také praktickými lékaři. Péče týmu komunitní terapie je poskytována poté, co tento tým rozebere pacientovy potřeby s ohledem na lékařské a psychosociální služby a po stanovení a vzájemném odsouhlasení zásad poskytování těchto služeb.

Předpokladem pro to, aby se o pacienta tým začal starat, je písemný souhlas pacienta a podpis souhlasu s poskytování informací o jeho zdravotním stavu a se zpřístupněním lékařské dokumentace uvedené osobě blízké. Doba péče poskytované týmem komunitní terapie není předem stanovena. Pacient může být propuštěn na svou žádost, kterou lze podat i ústně. Po dosažení stanovených léčebných cílů může být pacient po dohodě s týmem přeřazen do psychiatrické ambulance, na které bude nadále podstupovat méně intenzivní péči.

Když se duševní stav pacienta zhorší, může nastat nutnost poslat pacienta k další léčbě do denního stacionáře nebo na oddělení s nepřetržitou péčí. Proto je důležitá úzká spolupráce všech těchto subjektů.

Denní stacionář

Jedná se o pracoviště, na kterém se léčí duševní poruchy v denním režimu. Pacient ve stacionáři pobývá od 8:00 do 15:00. Zbytek dne a noc tráví doma. V denním stacionáři je pacientovi k dispozici psychiatr, psycholog a zdravotní sestra.

Působí v něm i pracovní terapeut, psychoterapeut a sociální pracovník. V denním stacionáři se stanovuje lékařská diagnóza (po stránce psychického i somatického stavu), psychologická diagnóza a sociální diagnóza a plánuje se a uskutečňuje léčba. Součástí terapie je farmakologická léčba psychických a somatických poruch a různé formy nefarmakologické léčby, zejména:

  • individuální a skupinová psychoterapie,
  • socioterapie,
  • pracovní terapie,
  • arteterapie (léčba uměním – hudbou, tancem, kreslením, malováním),
  • biblioterapie,
  • léčba pohybem,
  • nácvik každodenních dovedností (hygiena, vaření, tvorba rozpočtu),
  • nácvik sociálních dovedností (komunikace, interpersonální dovednosti, řešení problémů, zvládání emocí),
  • nácvik kognitivních dovedností,
  • psychoedukace.

Je dobré vědět, že ...

V mnoha případech lze duševní poruchy diagnostikovat a léčit v denním stacionáři, který je vhodnou alternativou k hospitalizaci na psychiatrickém oddělení, protože pacient neopouští domácí prostředí.

Jindy je zase možné zkrátit dobu hospitalizace přeřazením pacienta k další léčbě z oddělení s nepřetržitou péčí (po remisi akutních symptomů) do denního stacionáře.

Je dobré vědět, že ...

Denní stacionáře jsou obecně psychiatrická (diagnosticko-léčebná) oddělení, na kterých lze diagnostikovat a léčit všechny typy duševních poruch.

Existují i specializované denní stacionáře:

  • rehabilitační denní stacionáře s psychoterapeutickými a nácvikovými programy pro osoby po první epizodě nebo osoby s chronickým nebo opakujícím se průběhem psychotických epizod (zejména schizofrenie);
  • pro osoby s neurotickými poruchami, poruchami osobnosti a poruchami příjmu potravy (tyto stacionáře nabízejí rozsáhlé programy individuální a skupinové psychoterapie),
  • pro osoby s depresemi nebo osoby s afektivními poruchami (deprese a bipolární poruchy),
  • pro osoby s demencí (psychogeriatrické),
  • pro osoby závislé na alkoholu,
  • pro osoby závislé na psychoaktivních látkách.

Jak probíhá příjem?

Víte, že ...

Přijetí do denního stacionáře je možné na základě doporučení psychiatra poté, co tým působící v denním stacionáři kvalifikuje stav pacienta.

Léčba v denním stacionáři je bezplatná. Pacient by měl být pojištěn. Pacienti, kteří mají zaměstnání, jsou v průběhu období léčby v denním stacionáři na nemocenské dovolené.  Při přijetí do denního stacionáře poskytne pacient písemný souhlas s léčbou a samostatný souhlas s podáváním informací o jeho zdravotním stavu a zpřístupněním jeho lékařské dokumentace blízké osobě.

Chráněný dům nebo byt

Chráněné domy nebo byty (dále domovy) jsou místa přechodného pobytu (v délce několika měsíců až jednoho, dvou let), pod dohledem terapeutů, která jsou určena pro menší nebo středně velké skupiny mladých lidí s vážnými duševními poruchami, které znesnadňují jejich každodenní fungování a znemožňují jim zastávat některé úlohy ve společnosti.

Pobyt v tomto domově je vhodný především v období následujícím po propuštění z nemocnice. Týká se to zejména osob, které se doposud nestaly plně nezávislými nebo které tuto nezávislost pozbyly a kterým se nedostává podpory ze strany jejich rodinného prostředí, jež je naopak vnitřně konfliktní, čelí vlastním problémům a je zdrojem dalšího stresu.

Hosté v domově si své životní potřeby obstarávají sami - nakupují, vaří, starají se o osobní hygienu a čistotu svých pokojů a kontrolují dodržování léčebných režimů.

Je dobré vědět, že ...

Společné bydlení a sdílení domácnosti obyvateli domova má sociálně terapeutický rozměr a dává možnost nácviku každodenních životních a sociálních dovedností v přirozených podmínkách každodenního života.

Dopoledne by všichni obyvatelé měli pravidelně (každý den) trávit mimo prostory domova, například:

  • chodit do školy,
  • navštěvovat kurzy dalšího vzdělávání,
  • docházet na terapii v denním stacionáři,
  • docházet na rehabilitaci v pracovně terapeutické dílně,
  • hledat příležitosti k výdělečné činnosti.

Tyto činnosti by měly pacienta postupně připravit na úplnou nezávislost v životě. V odpoledních hodinách by měly v domově probíhat individuální schůzky za účasti terapeuta, psychologa a lékaře a společné schůzky a někdy i skupinové nebo rodinné terapie. Společné bydlení a organizace venkovní aktivit (mimo domov) a vnitřní individuální a skupinové kontakty s terapeutem umožňují u obyvatel domova v přirozených podmínkách stanovovat zdroje a rezervy v každodenních životních a společenských dovednostech.

Je dobré vědět, že ...

Na základě diagnózy stanoví terapeut společně s obyvatelem domova další léčebné cíle a vypracuje individuální léčebný plán, který pak bude v průběhu jeho realizace ověřován a upravován.

Tyto plány mají posílit účinky léčby a procesu uzdravení doplňováním zdrojů a dovedností jednotlivců. Pobyt a léčba v prostředí domova (terapeutického bytu) mohou pomoci i při zvládání a řešení rodinných konfliktů pacienta, pro podporu jeho osamostatnění se a odloučení od rodičů, po ukončení studia, při hledání zaměstnání.

Víte, že ...

Po ukončení léčby v domově se pacienti vrátí do své rodiny. Někdy se osamostatní tím, že si najdou bydlení a práci.

Zobrazit více