Náš web J4P používá způsoby shromažďování údajů popsané v zásadách použití souborů cookies. Chcete-li se dozvědět, jaké typy cookies náš web používá, pročtěte si tuto přílohu. Pokud souhlasíte s použitím souborů cookies, pokračujte v prohlížení webových stránek. Více o cookies..
cz
en
bg
cz
hr
hu
pl
ro
rs
si
sk
Jak mluvit se schizofrenikem?
Zpět
cz
en
cz
hr
hu
pl
ro
si
sk
bg
rs
4 Patients

Jak mluvit se schizofrenikem?

SDÍLET E-MAILEM
STÁHNOUT
VYTISKNOUT

Mnoho lidí s diagnózou schizofrenie má potíže s koncentrací a chápáním velmi složitých vět.

To nijak nesouvisí s obecnou úrovní inteligence, ale se specifickými potížemi při zpracovávání informací. Takže jak s těmito osobami mluvit? V jednoduchých a jednoznačných větách. Umožnit osobě se schizofrenií, aby přesně porozuměla tomu, co říkáme, a co od nich očekáváme. Čemu je třeba se vyhnout? Vyhněte se větám, ve kterých vedle hlavního tématu chceme sdělit ještě mnoho dalších, jiných věcí. Pokud je věta velmi složitá a obsahuje větší množství témat, může se stát, že nemocný nepochopí, co je mu vlastně sdělováno. Měli bychom se snažit k němu mluvit jako k dospělému, ale co nejjednodušeji a nejjasněji.

Zapamatujte si!

Cílem každého rozhovoru je být pochopen.

Rozhovor slouží k předávání informací.

Rozhovor slouží k budování pocitu důvěrnosti a porozumění.

CEE_SCHIZO_support_01_B
Stock photo. Posed by model.

Nejčastější problémy v komunikaci

Hlavním problémem v rozhovoru s jinou osobou, zejména pokud trpí schizofrenií, může být neúčinný způsob vedení rozhovoru, který nemocnému člověku buďto znesnadňuje nebo zcela znemožňuje pochopení jeho podstaty. Mezi nejčastější potíže při rozhovoru patří:

  • neschopnost udržet téma rozhovoru - během téhož rozhovoru se několikrát rychle změní téma (mluví se o několika tématech najednou);
  • používání nesprávných slov - používání slov ve smyslu, ve kterém je známe pouze my sami, nebo slov, která nejsou danému členu rodiny známá;
  • používání složitého jazyka, výroků, které jsou obtížně srozumitelné;
  • příliš dlouhé promluvy, tvoření příliš dlouhých výroků, čímž se ztrácí obecný smysl promluvy;
  • tvoření nesouvislých, roztříštěných tvrzení (namísto celých, kompletních vět, od začátku do konce, opakování slov nebo útržků vět);
  • vyjádření dvou protichůdných názorů v rámci jedné věty;
  • vyjadřování příliš obecných názorů, ne zcela souvisejících s tématem rozhovoru, které jsou spíše obecnými, vědeckými, filozofickými pohledy na věc, odtrženými od bezprostředního tématu rozhovoru;
  • příliš zbrklé vyjádření vlastního názoru před tím, než partner v rozhovoru daný problém nebo událost chápe;
  • vyjadřování se k něčemu bez ohledu na to, co promlouvající viděl nebo slyšel ve vztahu k danému tématu.

Zapamatujte si!

Přemýšlejte, prozřete, zamyslete se nad tím, zda se Vás netýká kterýkoli z výše uvedených problémů. Pokud ano, znamená to, že máte co zlepšovat na svém způsobu komunikace s léčeným členem rodiny a s ostatními lidmi ve svém okolí.

Je dobré vědět, že ...

Pro každého pacienta je důležité vědět, že mu někdo rozumí. 

Nejprve zkuste pochopit, co říká druhá osoba, a až potom začněte mluvit.

Problém Správné sdělení Nesprávné sdělení
popření a odporující si výroky

„Chci, aby sis uklidil/a svůj pokoj”
„Chtěl/a bych, aby ses sešel (sešla) se svými kamarády”
„Měl/a by sis vzít své léky”

 „Ukliď si pokoj, nebo to nech být“
„Měl by ses sejít s kamarády, ale tobě se nechce, tak to nedělej”
„Měl by sis vzít své léky, anebo si je radši neber, tak vezmi si je, ale ne, neber je“
rozdělené, roztříštěné výroky „Chtěl/a bych, aby sis uklidil/a svůj pokoj”
„Chtěla/a bych, aby ses sešel (sešla) se svými kamarády”
„Měl/a by sis vzít své léky”		 „Tvůj pokoj… takový nepořádek, do svého pokoje … uklízet”
„Člověk by se měl stýkat s jinými lidmi … Měl/a bys … člověk potřebuje kontakt … kontakt s lidmi je důležitý” 
„pravidelné užívání léků je nutnost… no, léky… užívej léky… polykej”
výroky, jejichž obsah není v kontextu rozhovoru jasný „Chci, aby sis uklidil/a svůj pokoj”
„Chtěl/a bych, aby se sešel se svými kamarády”
„Měl/a by sis vzít své léky”		 „Chci, aby sis uklidil/a svůj pokoj”
„Chtěl/a bych, aby ses sešel (sešla) se svými kamarády”
„Měl/a by sis vzít své léky”
výroky nesrozumitelné z důvodu použitých slov „Chci, aby sis uklidil/a svůj pokoj”
„Chtěl/a bych, aby se sešel se svými kamarády”
„Měl/a by sis vzít své léky”		 „Chtěl/a bych, aby sis uklidil/a svůj pokoj” 
„Popřemýšlej o tom, zda by sis neměl najít nějaké přátele” 
„Používej léčivé přípravky”
výroky nesouvisející s tématem Léčená osoba říká: „Uklidil jsem si svůj pokoj” 
Blízký příbuzný odpovídá: „To jsem rád/a” 
Léčená osoba říká: „Byl jsem s kamarády” 
Blízký příbuzný se zeptá: „A bylo to fajn?” 
Léčená osoba říká: „Už jsem si léky vzal”
Blízký příbuzný odpovídá: „To je dobře, že jsi na to nezapomněl”		 Léčená osoba říká: „Uklidil jsem si svůj pokoj” 
Blízký příbuzný odpovídá: „Promluvme si o tvém domácím úkolu”
Léčená osoba říká: „Byl jsem s kamarády” 
Blízká osoba odpovídá: „Přinesl/a jsem květiny ze zahrady”
Léčená osoba říká: „Už jsem si léky vzal”
Blízká osoba odpovídá: „V televizi je pořad o zvířatech”

Důvody, proč sdělení uvedená na pravé straně nefungují:

  • protože druhá osoba nerozumí, co jí chcete říct, a pokud nerozumí, neví, co je sdělováno, jak na to reagovat, co dělat a co nedělat,
  • protože vzájemné porozumění je důležité pro vznik emocionálního pouta. Jestliže si dvě osoby nerozumějí, může to mít negativní vliv na jejich vzájemný vztah.

Pravidla efektivního rozhovoru s osobou léčenou na schizofrenii

Níže uvedená pravidla neuvádějí, co říci, jinými slovy, nezabývají se obsahem rozhovoru. Zabývají se tím, jak to říct, a jde v nich tedy o způsob komunikace. Ukazují, jak by měl člověk mluvit, aby mu bylo rozumět zejména s ohledem na osobu s diagnostikovanou schizofrenií, aby docílil jejího porozumění. Tato pravidla jsou univerzální, týkají se způsobu vedení rozhovoru se všemi lidmi, se kterými jsme v kontaktu, a ve všech situacích.

Pravidla pro to, co DĚLAT Pravidla pro to, co NEDĚLAT
Hovořte v jednoduchých, srozumitelných větách. Nepoužívejte nepřehledné, velmi složité věty, jejichž význam není snadné pochopit.
Pojmenujte téma konverzace a snažte se jej držet. Neměňte chaoticky téma rozhovoru.
Pokuste se vyjádřit jednu myšlenku jedním výrokem, sdělte, co právě chcete říci. Nehovořte způsobem, kdy jeden výrok popírá něco, co již bylo řečeno.
Snažte se, aby Vaše prohlášení bylo co nejkonzistentnější. Pokud možno, nedělejte zbytečné pauzy, nevkládejte nic do vět, nepřidávejte další slova nebo myšlenky, které nesouvisejí s tématem rozhovoru.
Řekněte co nejstručněji to, co máte na mysli. Vaše promluva by neměla být příliš dlouhá. Pokud je příliš dlouhá, posluchač si zapamatuje jen prvních pár slov.
Nejprve se snažte nashromáždit informace, naslouchejte, pozorujte a až poté hovořte. Nečiňte zbrklé závěry a generalizace.
Naslouchejte tomu, co chce člen Vaší rodiny sdělit. Neříkejte vše, co Vám přijde na jazyk, bez ohledu na to, co říká osoba, s níž mluvíte.

Zapamatujte si!

Přemýšlejte, prozřete, zamyslete se nad tím, zda se Vás netýká kterýkoli z výše uvedených problémů. Pokud ano, znamená to, že máte co zlepšovat na svém způsobu komunikace s léčeným členem rodiny i s ostatními lidmi ve Vašem okolí.

Zobrazit více
PHCZ/PSY/0917/0004a
SDÍLET E-MAILEM
STÁHNOUT
VYTISKNOUT

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT

    Dopady nemoci na rodinný život

    Reakce rodiny na psychózu

    Břímě nemoci