Jak mluvit se schizofrenikem?
Mnoho lidí s diagnózou schizofrenie má potíže s koncentrací a chápáním velmi složitých vět.
To nijak nesouvisí s obecnou úrovní inteligence, ale se specifickými potížemi při zpracovávání informací. Takže jak s těmito osobami mluvit? V jednoduchých a jednoznačných větách. Umožnit osobě se schizofrenií, aby přesně porozuměla tomu, co říkáme, a co od nich očekáváme. Čemu je třeba se vyhnout? Vyhněte se větám, ve kterých vedle hlavního tématu chceme sdělit ještě mnoho dalších, jiných věcí. Pokud je věta velmi složitá a obsahuje větší množství témat, může se stát, že nemocný nepochopí, co je mu vlastně sdělováno. Měli bychom se snažit k němu mluvit jako k dospělému, ale co nejjednodušeji a nejjasněji.
Zapamatujte si!
Cílem každého rozhovoru je být pochopen.
Rozhovor slouží k předávání informací.
Rozhovor slouží k budování pocitu důvěrnosti a porozumění.
Nejčastější problémy v komunikaci
Hlavním problémem v rozhovoru s jinou osobou, zejména pokud trpí schizofrenií, může být neúčinný způsob vedení rozhovoru, který nemocnému člověku buďto znesnadňuje nebo zcela znemožňuje pochopení jeho podstaty. Mezi nejčastější potíže při rozhovoru patří:
- neschopnost udržet téma rozhovoru - během téhož rozhovoru se několikrát rychle změní téma (mluví se o několika tématech najednou);
- používání nesprávných slov - používání slov ve smyslu, ve kterém je známe pouze my sami, nebo slov, která nejsou danému členu rodiny známá;
- používání složitého jazyka, výroků, které jsou obtížně srozumitelné;
- příliš dlouhé promluvy, tvoření příliš dlouhých výroků, čímž se ztrácí obecný smysl promluvy;
- tvoření nesouvislých, roztříštěných tvrzení (namísto celých, kompletních vět, od začátku do konce, opakování slov nebo útržků vět);
- vyjádření dvou protichůdných názorů v rámci jedné věty;
- vyjadřování příliš obecných názorů, ne zcela souvisejících s tématem rozhovoru, které jsou spíše obecnými, vědeckými, filozofickými pohledy na věc, odtrženými od bezprostředního tématu rozhovoru;
- příliš zbrklé vyjádření vlastního názoru před tím, než partner v rozhovoru daný problém nebo událost chápe;
- vyjadřování se k něčemu bez ohledu na to, co promlouvající viděl nebo slyšel ve vztahu k danému tématu.
Zapamatujte si!
Přemýšlejte, prozřete, zamyslete se nad tím, zda se Vás netýká kterýkoli z výše uvedených problémů. Pokud ano, znamená to, že máte co zlepšovat na svém způsobu komunikace s léčeným členem rodiny a s ostatními lidmi ve svém okolí.
Je dobré vědět, že ...
Pro každého pacienta je důležité vědět, že mu někdo rozumí.
Nejprve zkuste pochopit, co říká druhá osoba, a až potom začněte mluvit.
Problém | Správné sdělení | Nesprávné sdělení |
popření a odporující si výroky |
„Chci, aby sis uklidil/a svůj pokoj” |
„Ukliď si pokoj, nebo to nech být“ „Měl by ses sejít s kamarády, ale tobě se nechce, tak to nedělej” „Měl by sis vzít své léky, anebo si je radši neber, tak vezmi si je, ale ne, neber je“ |
rozdělené, roztříštěné výroky | „Chtěl/a bych, aby sis uklidil/a svůj pokoj” „Chtěla/a bych, aby ses sešel (sešla) se svými kamarády” „Měl/a by sis vzít své léky” |
„Tvůj pokoj… takový nepořádek, do svého pokoje … uklízet” „Člověk by se měl stýkat s jinými lidmi … Měl/a bys … člověk potřebuje kontakt … kontakt s lidmi je důležitý” „pravidelné užívání léků je nutnost… no, léky… užívej léky… polykej” |
výroky, jejichž obsah není v kontextu rozhovoru jasný | „Chci, aby sis uklidil/a svůj pokoj” „Chtěl/a bych, aby se sešel se svými kamarády” „Měl/a by sis vzít své léky” |
„Chci, aby sis uklidil/a svůj pokoj” „Chtěl/a bych, aby ses sešel (sešla) se svými kamarády” „Měl/a by sis vzít své léky” |
výroky nesrozumitelné z důvodu použitých slov | „Chci, aby sis uklidil/a svůj pokoj” „Chtěl/a bych, aby se sešel se svými kamarády” „Měl/a by sis vzít své léky” |
„Chtěl/a bych, aby sis uklidil/a svůj pokoj” „Popřemýšlej o tom, zda by sis neměl najít nějaké přátele” „Používej léčivé přípravky” |
výroky nesouvisející s tématem | Léčená osoba říká: „Uklidil jsem si svůj pokoj” Blízký příbuzný odpovídá: „To jsem rád/a” Léčená osoba říká: „Byl jsem s kamarády” Blízký příbuzný se zeptá: „A bylo to fajn?” Léčená osoba říká: „Už jsem si léky vzal” Blízký příbuzný odpovídá: „To je dobře, že jsi na to nezapomněl” |
Léčená osoba říká: „Uklidil jsem si svůj pokoj” Blízký příbuzný odpovídá: „Promluvme si o tvém domácím úkolu” Léčená osoba říká: „Byl jsem s kamarády” Blízká osoba odpovídá: „Přinesl/a jsem květiny ze zahrady” Léčená osoba říká: „Už jsem si léky vzal” Blízká osoba odpovídá: „V televizi je pořad o zvířatech” |
Důvody, proč sdělení uvedená na pravé straně nefungují:
|
Pravidla efektivního rozhovoru s osobou léčenou na schizofrenii
Níže uvedená pravidla neuvádějí, co říci, jinými slovy, nezabývají se obsahem rozhovoru. Zabývají se tím, jak to říct, a jde v nich tedy o způsob komunikace. Ukazují, jak by měl člověk mluvit, aby mu bylo rozumět zejména s ohledem na osobu s diagnostikovanou schizofrenií, aby docílil jejího porozumění. Tato pravidla jsou univerzální, týkají se způsobu vedení rozhovoru se všemi lidmi, se kterými jsme v kontaktu, a ve všech situacích.
Pravidla pro to, co DĚLAT | Pravidla pro to, co NEDĚLAT |
Hovořte v jednoduchých, srozumitelných větách. | Nepoužívejte nepřehledné, velmi složité věty, jejichž význam není snadné pochopit. |
Pojmenujte téma konverzace a snažte se jej držet. | Neměňte chaoticky téma rozhovoru. |
Pokuste se vyjádřit jednu myšlenku jedním výrokem, sdělte, co právě chcete říci. | Nehovořte způsobem, kdy jeden výrok popírá něco, co již bylo řečeno. |
Snažte se, aby Vaše prohlášení bylo co nejkonzistentnější. | Pokud možno, nedělejte zbytečné pauzy, nevkládejte nic do vět, nepřidávejte další slova nebo myšlenky, které nesouvisejí s tématem rozhovoru. |
Řekněte co nejstručněji to, co máte na mysli. | Vaše promluva by neměla být příliš dlouhá. Pokud je příliš dlouhá, posluchač si zapamatuje jen prvních pár slov. |
Nejprve se snažte nashromáždit informace, naslouchejte, pozorujte a až poté hovořte. | Nečiňte zbrklé závěry a generalizace. |
Naslouchejte tomu, co chce člen Vaší rodiny sdělit. | Neříkejte vše, co Vám přijde na jazyk, bez ohledu na to, co říká osoba, s níž mluvíte. |
Zapamatujte si!
Přemýšlejte, prozřete, zamyslete se nad tím, zda se Vás netýká kterýkoli z výše uvedených problémů. Pokud ano, znamená to, že máte co zlepšovat na svém způsobu komunikace s léčeným členem rodiny i s ostatními lidmi ve Vašem okolí.