Každodenní život s pacientem trpícím schizofrenií

SDÍLET E-MAILEM
STÁHNOUT
VYTISKNOUT

Každodenní život rodinných příslušníků a dalších blízkých osob pacientů se schizofrenií může být naplněn neustálým strachem z recidivy psychózy a zhoršeného fungování nemocného, spojeného s chronickými příznaky.

Do života příbuzných mohou zasáhnout obavy, úzkost a zvláštní typ ostražitosti a vnímání rušivých signálů.

Je dobré vědět, že ...

Život s konstantním stresem, úzkostí a s nuceným udržováním ostražitosti, trvající mnoho let, bez vyhlídky na zlepšení, je pro příbuzné pacienta deformující zkušeností, která vážně ovlivňuje jejich vztah k nemocnému členu rodiny.

Tyto obavy se mohou týkat recidivy příznaků akutní psychózy, během níž mohou slova, chování, agrese a naprostá změna duševního stavu nemocného příbuzným způsobit psychologické trauma. Takové trauma se zaznamená v emoční paměti a následně se projeví strachem z návratu psychózy, z toho, že nastane další, stejně otřesná nebo hrozivá epizoda.

To vše způsobuje výše zmíněnou ostražitost a zvýšenou citlivost na různé signály ve slovech a v chování nemocného, které by mohly naznačovat recidivu psychózy i s jejími traumatizujícími prvky. Zvýšená citlivost je pak sotva překvapující. Má svůj pochopitelný psychologický základ a vyvolává ji i neurobiologie emoční paměti a strachu před opakovaným traumatem.

Za druhé, každodenní život s nemocným člověkem přináší mnoho komplikací v oblasti základních činností, jako jsou osobní hygiena, příjem potravy, trávení času a každodenní program. V této situaci může jakékoliv zhoršení nebo zlepšení stavu nemocného člověka a spolupráce s ní v uvedených oblastech snížit nebo zvýšit úroveň stresu, kterému jsou vystaveni členové rodiny, a dát jim nebo jim odebrat čas, možnosti a rozsah vykonávaných činností (v závislosti na tom, jak moc dohledu nemocný člověk vyžaduje a jak obtížné je jeho chování). 

„Léková policie”

Může dojít k tomu, že podstatná část pozornosti a komunikace blízkých osob s pacientem se bude točit kolem toho, zda pacient užívá své léky v souladu s doporučeními. Jak již bylo zmíněno výše, to vše lze pochopit, přinejmenším v souvislosti se snahou zamezit opakování traumatických událostí z předchozí psychózy. Ovšem může to vést i k situaci, kdy budou užívání léků nebo stavění se odmítavě k léčbě, kontrola dodržování léčebného režimu a problematika léčivých přípravků dominovat vzájemnému vztahu mezi nemocným a jeho nejbližšími příbuznými.

Víte, že...

Tato situace se obecně označuje jako „léková policie“ - analogicky k policejním složkám, kdy členové rodiny, podobně jako policisté, dohlížejí, kontrolují, monitorují a odhalují „prohřešky“ proti režimu farmakologické léčby. 

Na pojmu „léková policie“ lze doložit, jak obtížný a restriktivní je vztah, v němž jedna strana (rodina) hraje pouze jednu, tu nepříjemnou roli vykonavatele činností dohledu, kontroly, pátrání a ostražitosti a nedůvěry, zatímco druhá strana (nemocná osoba) je pouze objektem těchto činností (nemluvě o tom, že když se bavíme o dopravní policii, není to zpravidla v tom smyslu, že bychom se ujišťovali, jak moc jsme dodržovali dopravní předpisy na silnici).

Vyprávěné příhody se zde většinou týkají toho, jak se nám podařilo uniknout následkům své nedbalosti. V případě nemocných může podobný postoj vyvolat odpor a neochotu dodržovat léčebná doporučení, neboť léčba je jediným předmětem rozhovorů probíhajících v rodinném kruhu. 

Je dobré vědět, že ...

To vše vážně omezuje psychologický prostor obou stran pro navázání užších vztahů, nebo i pro jednoduché lidské kontakty nebo společné aktivity, do kterých nevstupují úzkosti, strach ani samotná léčba (léky).

Zapamatujte si!

Řešením, které se zde nabízí, je používání injekčních léků s prodlouženým uvolňováním, díky kterým lze zabránit problémům s nedodržováním předepsaného léčebného režimu a vyhnout se nutnosti klást otázku: „Už sis vzal své léky?“, která je stejně obtěžující pro pacienta, jako pro jeho rodinu.

V takové situaci by bylo zřejmé, že nemocná osoba je řádně léčena, protože podávaný lék je v těle přítomen po delší dobu a odpadá tak nutnost každodenní kontroly jeho užívání. To může výrazně zlepšit vztah s členy rodiny a zároveň snížit jejich obavy z recidivy psychotické epizody.

U pacienta se mohou v takovém případě rovněž vyskytnout menší odchylky v náladě a pohodě, což opět sníží úroveň stresu, ostražitosti a čekání na negativní epizody na straně rodinných příslušníků. A co je nejdůležitější, může se tak otevřít větší prostor pro jejich vlastní činnosti (vzhledem k tomu, že odpadá potřeba přísné kontroly a dohledu nad nemocným, členové rodiny se mohou věnovat i jiným činnostem), stejně jako prostor pro navazování vzájemných vztahů nezatížených neustálým stresem.

Zapamatujte si!

O úspěchu léčby nerozhoduje jen postoj pacienta, který se léčí se schizofrenií. Významnou roli v něm hraje i postoj členů rodiny a přátel.

Zobrazit více