Komunikace přizpůsobená schopnostem pacienta

SDÍLET E-MAILEM
STÁHNOUT
VYTISKNOUT

Zda je nám porozuměno, nezávisí jen na tom, co říkáme, ale také na tom, jak to říkáme. Komunikace s pacientem se schizofrenií může být narušena zhoršenými kognitivními funkcemi (neurokognitivní poruchy).

CEE_SCHIZO_support_01_C

Ty jsou významným ukazatelem fungování osob léčených na schizofrenii a patří mezi ně:

  • pracovní paměť,
  • pozornost,
  • ostražitost,
  • verbální učení se a verbální paměť,
  • vizuální učení se a vizuální paměť,
  • porozumění problému a jeho řešení
  • rychlost zpracování informací,
  • sociální poznávání.

Tyto deficity jsou závažné, alespoň pro značné množství osob, což dokládají výsledky studií, u kterých jsou pozorované poruchy na úrovni 2–3 standardních odchylek pod normálem. Mimo jiné se mohou objevit potíže při déletrvajícím rozhovoru nebo problémy s dodržováním doporučení týkajících se léčby nebo práce. Jednoduché činnosti, jako je čtení knihy nebo sledování televize, vyžadují velké úsilí nebo jsou prostě nerealizovatelné

Komunikace příbuzných s nemocným by proto měla brát v úvahu existenci výše uvedených omezení. Komunikace založená na předávání jasných, krátkých a jednoznačných sdělení může výrazně zlepšit vzájemné vztahy mezi nemocnými osobami a jejich příbuznými. 

Informace o tom, že výrazy, které jsou příliš dlouhé, složité, mnohovrstevné a nejednoznačné, brání účinnému předání daného sdělení osobě s diagnostikovanou schizofrenií, může být důležitým prvkem psychoedukace a může vést ke zlepšení komunikace v rodině a v konečném důsledku i k prohloubení vzájemného porozumění a vztahů. Může rovněž pomoci dostatečně pochopit obtíže, které nemocný zažívá v rozhovorech, v sociálních stycích nebo v pokusech o duševní činnost.

Úloha stresu a předvídatelnost chování

Zapamatujte si!

Mnoho schizofreniků vykazuje sníženou odolnost vůči stresu. I méně významné události, stres o mírné nebo střední intenzitě u těchto pacientů způsobí nepřiměřeně silnou a dlouhou emoční odezvu.

Při jednání s osobou trpící schizofrenií je dobré brát na tuto přecitlivělost ohled. Musíte počítat s tím, že taková osoba si bude často brát Vaše slova a chování příliš k srdci. Ve styku s osobou trpící schizofrenií je velmi často důležité zachovávat určitou předvídatelnost chování, rytmus dne, činností.

Nejde zde o to vytvořit nějaký neměnný plán toho, co se bude dělat a jak se to bude dělat každý den. Je ale namístě zajistit určitou předvídatelnost a ujistit se o schopnosti pacienta pochopit, co se děje. To sníží závažnost stresu a umožní pacientovi zůstat v klidu.

Čemu je nutné se v rozhovoru se schizofrenikem vyhnout?

Především je vhodné se vyvarovat vyjadřování velmi silných, negativních pocitů podráždění, nespokojenosti, hněvu a jednoznačně negativních hodnocení nemocného člověka. Jak již bylo řešeno, schizofrenici často vykazují sníženou schopnost vyrovnat se se stresovými situacemi. Pokud jsou často konfrontováni se silnými projevy hněvu a nespokojenosti, berou to velmi emocionálně.

V takovém případě se mohou stáhnout do sebe, nebo to může přispět k jejich nervozitě, úzkosti a problémům v oblasti spánku. Chování nemocného člena rodiny může občas vyvolat vztek a nespokojenost. Každý má právo na rozrušení. Důležitý je ale způsob, jakým tuto nervozitu dáváme najevo. Pocity bychom měli dávat najevo způsobem přiměřeným a beroucím ohled na důsledky.

Zapamatujte si!

Pokud členové rodiny nemocného reagují bezprostředními, silnými, násilnými výbuchy podráždění a hněvu, obvykle to nevede k ničemu dobrému. Na slovech pronesených v záchvatu hněvu lze zřídkakdy stavět.

Pokud v sobě shledáte negativní pocity vůči nemocnému, zamyslete se nad následujícím:

  • jak se zachovat tak, abyste vyjádřili své pocity, aniž byste nemocnému svými slovy a emocemi ublížili,
  • jak říci to, co máte na mysli, aniž byste se tím dotkli emocí nemocného,
  • jakých cílů chcete v rozhovoru dosáhnout, například, toho, aby si nemocný plnil své povinnosti, aniž byste se dopustili obvinění typu: „je to s tebou marné“ a „ty nikdy nic neuděláš správně“.

Zapamatujte si!

Zpravidla není vhodné zareagovat vyvoláním hádky nebo bezprostředním výbuchem emocí. Lepší je zamyslet se a zjistit, co vlastně chceme sdělit, jak to chceme sdělit, jaké slova bychom k tomu měli použít a čeho chceme v rozhovoru dosáhnout.

Zobrazit více