Reakce rodiny na psychózu

SDÍLET E-MAILEM
STÁHNOUT
VYTISKNOUT

Neexistují sice žádné typické reakce rodiny na onemocnění jednoho z jejích členů, nejčastěji dítěte, nicméně v transkulturních studiích je definováno spektrum takových reakcí bez ohledu na to, zda se jedná o první projev onemocnění nebo jeho chronický průběh.

První psychóze obvykle předchází prodromální období, tj. období, ve kterém se projevují rané příznaky onemocnění. Je bohužel obtížné ztotožnit tyto první prodromy s onemocněním. Jejich analýza je snadnější, jakmile se psychóza plně rozvine. Mezi prodromální příznaky mohou patřit:

  • výrazná izolace nebo úplné stažení se ze společnosti (dochází ke „stažení do sebe sama“, oslabování styků s okolním prostředím, obtížím s navázáním přátelského rozhovoru. Tyto příznaky ale vykazuje mnoho dospívajících: jsou ve skutečnosti součástí přirozeného vývoje člověka, a tak v nich není snadné rozpoznat blížící se onemocnění),
  • podivná přesvědčení nebo magické myšlenky,
  • zjevně bizarní chování,
  • zjevné zanedbávání osobní hygieny,
  • odbíhání od tématu, používání prázdných slov, vyprázdněnost promluv po jejich obsahové stránce a kadence slov (občas dojde k výpadkům v proudu myšlenek, takže celé sdělení je nesrozumitelné),
  • poruchy v emocionálním životě (člověk může mít dojem, že postižená osoba se stala lhostejnou vůči svému okolí nebo že její emoce nejsou přiměřené dané situaci - veselost v situacích, které v jiných vyvolávají smutek, někdy tendence k vulgárním, bizarním vtipům; ztráta schopnosti prožívat radost může také vést k hádkám v rodině),
  • ztráta iniciativy, zájmu nebo energie, apatie, která se může stát zdrojem konfliktů v rodině, pokud si jí ostatní vykládají jako lenost,
  • zhoršení schopnosti fungovat v různých sociálních rolích, potíže s učením,
  • neobvyklé zkušenosti v oblasti vnímání.
CEE_SCHIZO_support_01_J
Stock photo. Posed by model.

Stává se, že tento prodromální stav vydrží poměrně dlouho a pacient se stále více izoluje od okolního prostředí. V dalším průběhu dochází k výrazným projevům psychotických příznaků a k propuknutí psychózy, což ve většině případů končí hospitalizací pacienta.

Rodina reaguje na tyto příznaky různými způsoby. Spektrum těchto reakcí definují transkulturní studie, které na prvním místě uvádějí život v nejistotě a nepochopení, oddanost (matky), pocit ztráty, postupné zhoršování se situace v oblasti volného času, pocit diskriminace nebo sociálního rozpadu, označování psychiatrů za zdroje stigmatizace, horší fungování rodičů nemocných dětí v manželství a navíc vyšší míra úzkosti a deprese u matek.

Je dobré vědět, že ...

Pocit zahanbení vyvolaný diagnózou schizofrenie je u pacientů stejně běžný, jako je nerozumný. Je to pravděpodobně důsledek azylové psychiatrie a izolace chronicky nemocných lidí. Ještě před 100 lety byla většina pacientů dlouhodobě hospitalizována.

I dnes  čelí řada pacientů společenskému stigmatu. Lidé se stydí nebo se dokonce děsí toho, že by se měli někomu svěřit s tím, že jejich syn nebo dcera trpí schizofrenií. V dnešní době si členové rodin schizofreniků - především díky psychoedukaci - stěžují především na transparentnost nemoci jejich dítěte; také si uvědomují, že bude trvat dlouho, než bude dosaženo remise, ale jsou pyšní na každé malé vítězství nad onemocněním.

V následující tabulce jsou uvedeny nejčastější reakce příbuzných pacientů na schizofrenii během první epizody psychózy, v konfrontaci s reálnou představou o této nemoci.

Reakce Typická fáze Jak je to doopravdy?
smutek, úzkost

„Máme pocit, jako bychom přišli o dítě“
„Máme strach, že ho ztratíme nebo mu ublížíme“

První epizoda psychózy zcela určitě neznamená „emocionální smrt“. Nemocný syn nebo dcera jsou stále toutéž osobou, která byla a stále je milována svými rodiči, sourozenci a partnerem. Stejně tak platí, že první příčina psychózy není vždy příznakem schizofrenie. Může se jednat o afektivní poruchu nebo poruchu podobnou schizofrenii, nebo o duševní poruchu vyvolanou somatickým onemocněním nebo psychoaktivními látkami. Po úspěšné léčbě to může být jediná psychotická epizoda v životě dotyčného jedince.
strach „Nehrozí nám nebezpečí, když s ním/ní zůstaneme pod jednou střechou?” Osoby s psychózou projevují daleko menší míru agresivity než normální, zdraví jedinci. Zároveň platí, že v situaci „dvojité diagnózy“, tj. schizofrenie a příznaků zneužívání psychoaktivních látek (nejčastěji alkoholu), roste u pacientů riziko agresivního chování.
zahanbení, pocit viny, obviňování se „Je to naše vina?“
„Co si o nás lidé pomyslí?”
„Kdybys bývala lepší matkou...”
Pocit provinění je typickou reakcí rodičů na nástup psychózy u jejich dětí, zejména ve vztahu matky a syna. Je nutné uvést zcela na pravou míru, že psychóza není nějaký trest za jakési provinění, ani není důkazem o chybách ve výchově.
pocit vyloučení „Nikdo to nedokáže pochopit.“ Čím více vědomostí člověk načerpá o příčinách psychózy, jejím průběhu a možnostech léčby, zvláště pokud dochází k výměnám poznatků a sdělování emocí s členy jiných postižených rodin, tím nižší je pocit vyloučení.
zahořklost, popírání nemoci, popírání závažnosti nemoci „Proč se to muselo stát zrovna nám?”
„V naší rodině by se to nestalo.”
„Je to jen epizoda, která proběhne, aniž by zanechala stopy.“
Schizofrenií trpí každá stá osoba a tato epidemiologická statistika si zachovává svou platnost. Jakýkoli případ schizofrenie tedy odpovídá konstantnímu trendu výskytu a není nějakým zlověstným osudovým zvratem.
ambivalentnost „Tolik jsme ho/ji milovali, ale teď se k nám chová tak krutě, že chceme, aby odešel/odešla.“ Problém odhalených emocí, projevující se nadměrnou kritikou, nepřátelskými postoji vůči pacientům a nepřiměřenou emocionální angažovaností.
deprese „Už nejsme schopni nic říct, aniž bychom se dali do pláče.” Depresivní reakce je v takové situaci zcela pochopitelná, přičemž její pokračování pouze zhorší schopnost pomoci a být s nemocným.
hněv „Je nám jasné, že teď potřebují pomoct i jeho/její sourozenci, a my věnujeme všechen svůj čas jemu/jí.” Zapojení sourozenců do terapie komplikují obavy rodičů a konečně i samotných sourozenců, že se schizofrenie přenese na další členy rodiny. Je ale zapotřebí si uvědomit, že pomoc bratra nebo sestry, poskytnutá v průběhu první epizody psychózy, může být pacientovou jedinou šancí na pomoc od vrstevníka.
neschopnost odpoutat se od tématu „Neexistuje pro nás žádný závažnější problém než jeho/její onemocnění, a tak to bude už napořád.“ Během první psychotické epizody, podobně jako během dílčích epizod exacerbací, bude v rodině nemoc dominantním tématem. Postupem času jej ale může nahradit téma léčby, uzdravení a prevence recidivy onemocnění.
Zobrazit více